Biomechanika 2

Lebka (Download)

Lebka je především schránkou pro mozek a základní smyslové orgány. Kosti lebky jsou pevně spojeny švy, kromě spojení dolní čelisti čelistním kloubem. V dětství tyto švy chybí, místo nich jsou zde vazivové pruhy. Lebka má dva základní oddíly: obličejová část lebky - horní oddíl tvoří pevně spojené kosti, spodní oddíl je pohyblivý dolní čelist (mandibula). Největší kostí horního oddílu je horní čelist (maxila), zevně od ní je párová lícní kost jejíž výběžek tvoří jařmový oblouk a spojuje se spánkovou kostí. Mozková část lebky - vytváří kostěné pouzdro mozku, které ohraničuje mozkovou dutinu mozkovnu.

Dolní čelist (mandibula) (Download)

Dolní čelist je nejmohutnější a nejsilnější z obličejových kostí. Má podkovitý tvar a skládá se z těla (corpus mandibulae) a ze čtyř výběžků: alveolární (processus alveolaris), bradový (processus mentale), kloubní (processus articularis), svalový (processus muscularis). Úhel dolní čelisti (angulus mandibulae) má přímý vliv na vzezření obličeje např. u novorozence je mandibula takřka plochá, ramena odstupují pod úhlem asi 170°. V dalším období se úhel zmenšuje (u dětí 150°),což je zapříčiněno růstem čelisti při zvyšování nároků na její funkční zatížení a růstem alveolárního výběžku při růstu zubů. V dospělosti je úhel cca 120° a ve stáří se opět úhel zvětšuje (140°).